Chci mít míň konfliktů a střetů s lidmi
"Chci mít míň konfliktů a střetů s lidmi" říkal mi včera Pavel."
Prý vyvolávám konflikty už jen tím, jak se tvářím".
"Vidíš, a já se s tebou chtěla víc seznámit, protože jsi mi připadal jako fajn kluk" - překvapila jsem ho svou odpovědí.
Pak mi vyprávěl pár historek o tom, jak se s někým pohádal, kdy se na koho rozčílil a jak to těm druhým pak parádně nandal. A přitom se tvářil dost vítězoslavně.
"A co chceš ode mě?"
"Já vlastně ani nevím. Strašně mě mrzí ty konflikty, jsem z těch střetů vždycky úplně vyšťavenej, je mi to nepříjemný a nejraději bych pak se vším seknul..."
Všichni věříme tomu, že chceme mít méně konfliktů, zažívat méně depresivních situací, stresů a obav. A hluboko v našem nitru tomu tak i opravdu je. Většinu času ale trávíme v úrovni, kde volíme konflikt místo míru, strach místo štěstí...
Vlastně velmi často vycházíme z přesvědčení, že můžeme získat uspokojení z odplaty. Z toho, když se pomstíme, když to někomu natřeme, když druhému ukážeme, zač je toho loket...
Když nad někým vyhrajeme.
Domníváme se, že nám ponížení toho druhého přinese "trochu míru a klidu". Myslíme si, že jsou lidé, kteří si za své chování zaslouží pykat, a že spravedlnost je bolest, kterou musí snést.
Věříme tomu, že vina má svou důležitou roli v našich životech a tím pro nás má i jistou přitažlivost.
A tak hledáme viníky.
A když se hledají viníci, tak je také potřeba soudců .Jenže málo kdo chce být viníkem. Lepší je být soudcem.
Jenže: ti, kteří soudí, stejně nakonec žijí ve strachu, že budou sami souzeni... Někdy dokonce soudí dřív, než ten druhý něco udělá...
A tak se točíme v nekonečných bludných kruzích soudů, viny a trestů.
A touhy vyhrát - vlastně touhy nebýt viněn, obviněn, souzen, odsouzen a potrestán.
Pavel si všimnul, že se také točí v tomhle obludném kolečku.
Uvědomil si, že začátkem všech jeho konfliktů jsou j e h o v l a s t n í p ř e d s t a v y o tom, jak věci jsou, jak by měly být a co všechno to může o něm samotném znamenat.
Uviděl, jak často věří svým vlastním příběhům o situacích a lidech a jak vlastně b o j u j e j e n s v l a s t n í m i p ř e d s t a v a m i.
Zkusme jednu hodinu denně nesoudit nic a nikoho - dejme sami sobě i ostatním ten obrovský dar podívat se na situace a lidi bez posuzování.
Pokusme se podívat na sebe i druhé lidi jako na někoho, koho vidíme poprvé.
Dejme sobě i druhým lidem dar toho, že do naší příští komunikace vstoupíme bez soudů a vzpomínek.
Vyhoďme z hlavy všechny myšlenky, které v tu chvíli budeme mít, a setkejme se člověk s člověkem.
Láska s láskou.
Namasté